Co mi porod a šestinedělí nejvíce daly a co můžu za sebe doporučit dál

Osobní příběh a pár tipů ze Života bez hormonální antikoncepce ✌️

Tento článek píšu s pokorou i vděkem, kterou mi dal porod sám i následných proslulých šest neděl. Co žena, to originál a co maminka, to vlastní přístup k celému mateřství. Mateřství a antikoncepce v tom mají jedno společné. Jsou to sice protipóly, ale odjakživat kontroverzní. Jaký přístup k dítěti zvolit? Vybrat si hormonální nebo nehormonální antikoncepci? A nebudu divná, když hormonální užívat nebudu? Nebudu při nejmenším “ekožena”, když dítě budu nosit v šátku a používat látkové plínky? …A tak bych s vámi ráda posdílela to, jak to mám já… Někdo bude souhlasit, někdo si bude možná ťukat na čelo. Tohle je můj přístup, který chci sdílet, některé věci si myslím, že můžou pomoci dál nebo aspoň ukázat jednu z cest…

Zároveň je dost jiný než ostatní i díky tomu, že jej píše “jiná” žena. Žena, která z role věčného dítěte došla do dospělé fáze (nebo aspoň si to o sobě o něco více myslí 😁). Je jiný, protože je psaný na několikrát vzhledem k časovým možnostem matky-dítěte. Bytosti 2 v 1 i po porodu. Je pro mě výzvou zase o něco více se otevřít a taky využít volnou chvíli k tomu, aby vznikl. Tak hurá do toho! ✌️

Ze svého porodu bych jako nejdůležitější zmínila to, že jsem u něj měla velkou podporu ze strany manžela a duly Aničky, ač probíhal v porodnici. Vybrala jsem tu jednu z nejpřátelštějších, jak se o ní říká a jsem za to moc vděčná. Na vše jsme měli dostatek času, komplikací byla až ranní výměna směn a urychlený porod, který jsem nakonec sama cítila, že je pro nás vhodný. Z celého porodu vnímám jako úplně nejdůležitější a nejzásadnější bonding, myslím, že právě ten hodně ovlivnil lásku k prvorozenému synkovi. Byl nám umožněn na porodním sále až 2h v kuse. Což považuji při porodech v porodnicích jako za takový malý zázrak. 🌠 

Před porodem bych neřekla několik věcí a jednou z nich je i to, že jsem do té doby snad nevnímala, jak roztomilí mohou být chlapečci. Ten náš se snad pro to narodil! 🤗 Pořád jsem tak nějak podvědomě vnímala, že s holčičkama je to veselejší, ženštější, roztomilejší, že se s nimi líp žije. Ale od teď vím, jakou lež jsem v sobě nosila. Damianek jako by se mi to hned na porodním sále snažil vymluvit, co jsem si to jako myslela! Od té doby nevnímám rozdíl holčička – chlapeček, jsou to pro mě krásné bytosti plné své největší roztomilosti, kterou nám příroda sama mohla dopřát. Napadlo mě, jaké by to asi bylo, kdybychom se rodili jako v pohádce Arabela, nejprve stařešinové a do role miminka dozrávali. Příroda prostě ví! A tak jsem poznala, co je to “láska na první pohled” hned po porodu. Díky za bonding a za to, že nám oběma byl umožněn!

Je zajímavé, kolik představ člověk má o mateřství a péči o miminko, dokud ho nedrží v rukou a teď je jen na něm, jak se k němu “postaví”. Porod je krásným milníkem, jak si k němu ten vztah vytvořit a já jsem tak moc vděčná, že mi tohle všechno je umožněno. V dnešní době je kolikrát velký zázrak porodit vlastní zdravé dítě, zamilovat se do něj hned od začátku a taky prožít porod a nemít z toho doživotní trauma, ať už je, jaký je. Mně tohle bylo dopřáno, a tak jsem si mohla užít i poměrně pohodové šestinedělí.

Už vím taky, proč je tak “posvátné” umět dodržet klidový režim právě během šesti týdnů po porodu. Je to tak velký prožitek pro tělo a duši, že je potřeba čerpat síly a do role péče o miminko dozrávat. Záměrně nepíšu role maminky, tou už žena je od početí a porodem se vše pouze dostává do fyzicky konkrétní podoby. 

Já si během šesti týdnů přišla na několik zásadních souvislostí, které mi pomohly si období užít a načerpat dost sil. Několikrát jsem si uvědomovala, že “já jsem opravdu já” a ne nějaká jiná žena, protože jsem se jí opravdu cítila. Připadala jsem si, jako bych vyhrála v loterii, bohatá, šťastná i hodna uznání. 😍 Jako bych zdolala svůj vlastní maraton a teď je potřeba, abych se o toho našeho drobečka starala nejlíp, jak dovedu a vše ostatní měli na starosti jiní. Mé sebevědomí, se kterým více-méně bojuji celý život, najednou vyrostlo a já se cítila tak dobře, ikdyž jsem často padala na dno svých sil i trpělivosti. Porodila jsem přeci, co je víc v životě ženy! Zároveň jsem cítila velkou vděčnost ke všemu a pravidelně se dojímala jak při pohledu na Damianka, tak tím, jak se mnou lomcovaly hormony, ale tak hezky, občas pěkně divoce, když jsem třeba uspávala toho našeho drobečka a krmila vesměs celý den v kuse, než jsme si na nový režim aspoň částečně zvykli. Odměnou hodnou dovolené pro mě pak byla hodinová procházka. 😊 Jsem Damiankovi vděčná, že se rozhodl narodit v létě a dopřával nám teplé počasí. Jak já se těšila, až vyjdeme ven, povezu si ho v kočárku, budu se kochat přírodou i jím samotným a každý nás zastaví, aby se nad tím malým stvořením pokochal. To bylo něco pro mě do té doby nepředstavitelné. Připadala jsem si, že vezu poklad a najednou jsem tak bohatá!🤱 Má závist, kterou jsem hodně v těhotenství trpěla, jak píšu v předchozím článku, najednou vzala za své a já cítila hojnost při každém pohledu na Damianka a vlastně i na sebe v zrcadle. Konečně jsem si připadala krásná, oplývající bohatstvím bez jakéhokoli zkrášlování. Ty první týdny byly tak náročné a přitom tak naplněné. Možná mi k tomu dopomohlo i to, že jsem se naučila říkat si o pomoc, a tak péči o domácnost částečně převzal manžel nebo naše maminky. Dost mi všichni pomáhali a odměnou jim zase byl pohled na Damianka. Je fakt neuvěřitelné, jak jedno malé božátko, dokáže udělat radost a dobít tolik lidí! 🤗 Nejlepší vitamín M (miminko), jaký nám opět mohla příroda dopřát! Nevěřila bych do té doby, že to tak skutečně je. I díky tomu, že jsem měla strach z poporodní deprese, tak jsem se na šestinedělí připravila asi nejlépe, jak jsem uměla. Pomoc rodiny byl pro mě základ, který mě hodně držel nad vodou.

Přispěly k tomu i další rituály a doplňky, bez kterých bych asi tak úplně v pohodě nebyla. Pravidelná ranní sprcha opláchla i tu největší únavu a letní noční pot. Jedna žena mi před porodem říkala, že noční vstávání k miminku a následné nevyspání je něco úplně jiného, než vstávat jen tak nebo za nějakým jiným účel. Paradoxně to byl další z mých největších strachů, co bude po porodu. Nevyspání a dlouhodobá únava. Před porodem, když mě někdo v noci vzbudil, málem by ode mne dostal facku. 🤭 A teď mi to přijde tak přirozené, že si už neumím představit, že bych spala celou noc a nepostarala bych se o hlad malého savce. Únava se proměnila v pravidelný režim a daleko větší odpočinek během dne, který jsem se naučila si dopřávat a netrestat se za něj. Je až vtipné, za co všechno si člověk může připadat hanebný. 😳 Pro mě to dříve byl třeba spánek během dne. Teď jsem za něj vděčná a těším se, až se k sobě zase budeme tulik a já čerpat vitamín M bez výčitek, ale hrdě! 🤗

K pohodě mi během šestitýdnů přispěly i doplňky, jakými jsou kapsle z placenty. Jedna kamarádka mi na to napsala, že jí to přijde jako kanibalismus. 😆 I tento pohled je možný a asi spoustě lidem přijde alespoň zvláštní, nechat si připravit nějaký přípravek z placenty, ve které leželo vaše miminko. Taky mi to na jednu stranu ještě teď přijde zvláštní, ale díky moc, že i tohle je v dnešní době dostupné a možné! Je to zázrak číslo jedna, díky kterému se postavíte na nohy a načerpáte energii zpět! Obsahuje navíc spoustu železa a podporuje laktaci. Už jen kvůli tvorbě mléka jsem za ně tak vděčná! Ten náš nový hladový krk dokázaly nasytit náramně, což ocenila i naše paní pediatrička. Po šesti týdnech přibral krásné 2 kg a během období růstového spurtu, které nás taky potkalo, se dokázalo mlíko tvořit prakticky pořád. Říkám si pak, proč něco takového, co navíc máme hned k dispozici, nevyužívá jen kvůli předsudkům více žen. Určitě by ubylo i laktačních problémů spoustě maminkám a šestinedělí by bylo spíše obdobím, na které se ženy těší než se obávají.

Dalším mým podpůrným doplňkem byly zelené potraviny, o kterých jsem taky už psala článek a rozhovor s Hankou. Ječmen krásně dobíjí podobně jako káva, ale jemněji a pozvolně. A chlorella pročišťuje střeva, spolu jsou skvělými pomocníky! 

Po porodu je moc důležité, aby se hormonální systém co nejpřirozeněji harmonizoval a k tomu může dopomoci i diosgeninový olej z kořene jamu. Tento olej je další ze zázračných pomocníků, kteří čekají na svou slávu a já na něj hodlám napsat článek s jeho distributorkou Martinou Mangovou. 

Bez těchto tří doplňků spolu s kvalitními domácími vývary si své šestinedělí nedokážu představit a jsem vděčná, že jsem do něj investovala snahu i finance. Zdraví a pohoda jsou pro novorozenou maminku a její okolí úplný základ. 

Na dnešní době mě mrzí jedna věc a to, že se právě péče o ženu v šestinedělí tak podceňuje. V mnoha knihách se píše, že nám chybí ženská pospolitost a komunita, která tu byla odjakživat tím, že jsme zůstávali v blízkosti svých rodin, svých domovů. Lidé se tak často nestěhovali a nezakládali rodiny jinde než v místě svých rodišť, a tak generace více žily pospolu většinou v jedné vesnici nebo městě, jak je tomu ještě dnes hlavně v rozvojových státech. A tak ženská pospolitost a pomoc byly běžné. Muž se do chodu rodiny tak moc nezapojoval a jeho mužská síla tak zůstavala hlavně na roli živitele. Je to na jednu stranu moc dobře, na druhou jsem dnes vděčná, že se čím dál více mužů zapojuje aspoň částečně do chodu domácnosti a pomoc ženě hlavně v šestinedělí není už nic tak neobvyklého. Z muže se stává opravdový pečující tatínek. Samozřejmě to tak není u všech, ale myslím si, že spousta mužů v sobě objeví kus podporovatele, když jsou jak u porodu svého dítěte, tak přidají ruku k dílu i o péči o domácnost nebo pomoc s miminkem. Myslím si, že je to pro rodinu nejen užitečné, ale i zdravé a moc přínosné. 🤲

Mně před porodem pomohlo i to, že jsem své pocity sdílela aspoň na dálku se svými bližními ženami. Po porodu kolem sebe mám spoustu nových maminek a jsem moc vděčná, když se můžeme navzájem podpořit. Když to nejde fyzicky, tak aspoň virtuálně! V tom je síla internetu dnes velkým pomocníkem, jen se jím nenechat převálcovat. 

Prostě všeho s mírou a hledat si v tom to své. V dnešní době není snad kontroverznější téma než péče o dítě a tolik názorů a zaručených receptů, co dělat, co nedělat, že si kolikrát říkám, jestli někdo z nás má “patent na rodičovství”. Jsem si jistá, že většina maminek ví, jak o děťátko hned od narození pečovat, co je a co není pro něj to dobré i díky tomu, že si s ním užívá tolik času. Nejhorší potom je, nechat se někým přesvědčit. Ale naopak najít si v tom opět a zase to své.

Jak píšu úplně v úvodu článku při srovnání mateřství a antikoncepce, je potřeba si v tom najít to své. Přiznám se, že před těhotenstvím jsem to měla ještě trošku jinak. Každá žena, která vědomě užívala hormonální antikoncepci, byla pro mě trošku “povrchní” a snažila jsem se jí aspoň ukázat cestu k té nehormonální. Po porodu jakoby se ve mě něco přeplo. Už chápu i tyto ženy, více rozumím a méně soudím. K mateřství je opravdu potřeba trošku dozrát, aby si ho žena společně s miminkem mohla užívat. Přesto, kdo se rozhodne nezvolit roli rodičovství, není o nic více či méně. I o tom je Život bez hormonální antikoncepce, který ve stejnojmenné knize předává spousta žen i odborníků z lékařského, farmaceutického či psychologického směru.

Ale i tak jsem za jedno v dnešním “světě” vděčná, a to že role pečující maminky stále nevyšla z módy, a ač je na jedno miminko tisíc názorů, každá si v tom nakonec nachází to, co jim s miminkem sedí. Že rodičovství stále frčí a láskyplnných rodičů je stále dost! 👨‍👩‍👦Děkuji za to, že nám byl tento dar taky dopřán a pevně věřím, že jej s největší láskou, radostí a zdravím naplňujeme společně. 💙

Zdroje fotografií: Adéla Kazdová (Život bez hormonální antikoncepce), Miroslav Tomíšek (First Photo), Pixabay, Duhová Kočka (Lucie Ernestová)