20 let užívání HA Soňu dovedlo na cestu ke své plodnosti a pomoci ženám

Soňa Uhrová je jednou z mnoha žen, kterou užívání hormonální antikoncepce silně ovlivnilo, ale mála z těch, které si z ní vzaly poučení a dokonce našly i svou profesní cestu. Bohužel ani u ní užívání nezůstalo bez komplikací, ovšem našla v ní velké životní poučení.

Soni, bývala si dlouhodobou uživatelkou hormonální antikoncepce. Jak dlouho si ji užívala? Proč ses pro ni jakou pro výhradní metodu rozhodla? 

To rozhodnutí nebylo úplně moje – v 90. letech, kdy k nám antikoncepce přišla, to byl velký boom a předepisovala se v podstatě všem a na všechno. Mně ji dala – jako zázračný lék na nepohodu při nastupující menstruaci a na lehké akné, lékařka ve 13 letech. Nevěděla jsem tehdy, že se jedná primárně o antikoncepci. Informace chyběly a antikoncepci jsem tehdy vnímala spíš jako lék a prevenci  – tak byla i prezentována.

Bílou pilulku jsem užívala celých 20 let s drobnými přestávkami. Většinu té doby určitě ne primárně jako ochranu před neplánovaným těhotenstvým. Zpětně to vnímám spíše jako součást životního stylu, určité jednoduchosti a samozřejmě i zaslepenosti lékařů vůči nátlaku farmaceutických firem.

Soni, kdy u Tebe nastal ten moment, že sis řekla, teď už HA nechci a budu hledat jiné cesty? Vnímala jsi pak i nějaké “následky” nebo rozdíl po vysazení? 

K vysazení mě donutily vážné zdravotní problémy. Zničeho nic mi nebylo dobře, měla jsem silné bolesti hlavy, závratě a neskutečné úzkosti. Takový ten pláč bez důvodu, co neustává. Stalo se to poté, co mi gynekoložka při preventivní prohlídce bez mého požadavku vyměnila preparát za jiný. Prý lepší a levnější. Patrně běžela nějaká motivační reklamní kampaň. Přišla jsem totiž původně s myšlenkou, že už jsem ve věku, kdy by bylo dobré antikoncepci vysadit. To se patrně nehodilo…

Když jsem se hned první měsíc užívání “novinky” vrátila do ordinace s tím, že mám vážné zdravotní problémy, řekla mi, že když už to užívám tolik let, tak už to přece vydržím. Nechápala jsem to. Tehdy mi bylo 33 let a nerozuměla jsem významu těch slov. Cítila jsem, že už mám věk na to, pomalu založit rodinu, ale to jsem vůbec netušila, co mě po vysazení čeká. Tehdy jsem přišla domů, vařila jsem polévku a solila ji slzama. Vzala jsem to zázračné platíčko pilulek a v půlce cyklu ho hodila do koše. Bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělala. Zpětně si myslím, že jsem ty pilule vyhodila za pět dvanáct. Vždycky, když vidím příběhy žen, které mluví o mozkové mrtvici, nebo embolii, tak mi běhá mráz po zádech.

Po vysazení nastalo peklo, které trvá v podstatě dodnes. Strašná vyrážka po celém těle, zmatenost, cysty všude, náladovost a psychická nepohoda, únava a vyčerpání, vše co se celé ty roky usazovalo vevnitř, chce najednou ven. Fyzicky i emočně. 

Měla jsem ale velké štěstí v tom, že cyklus naskočil ihned a vše bylo v tomto ohledu v pohodě. Po zdravotní stránce to pořád není dobré –  jeden měsíc si říkám, je to fajn, už se to po letech usadilo, ale za pár dnů vše začne znovu. Musela jsem radikálně změnit stravu, vyloučit laktózu, a jediné co pomáhá jsou bylinky, čínská medicína a akupunktura. Dnes už po cílených detoxikacích a bylinné léčbě je to lepší, ale dobré určitě ne.

Velký rozdíl vnímám v tom, jak se cítím. Říká se, že po vysazení HA se žena z hlediska vývoje osobnosti vrátí do stadia, kdy začala “zobat”. To můžu potvrdit. Celou dobu jsem všechno vnímala jako v mlze, musela jsem se po třicítce naučit cítit sama sebe, vymezit se, nastavit hranice, zvládat frustrace, hlídat si energii a sílu…  To jsou věci, které se máme učit v pubertě. Jenže toto všechno je užíváním antikoncepce potlačeno. Člověk sám sebe v podstatě necítí – fyzicky ani mentálně. Fungovala jsem jako stroj, jela na výkon, budovala jsem kariéru v korporátním světě. 

Jak dlouho podle Tebe trvalo, než se Ti cyklus srovnal a začala si pociťovat svou cykličnost? 

Cyklus jsem měla od začátku pravidelný. I v praxi na klientkách pozoruju, že ženy, které HAK užívají desítky let v kuse, mají lepší nástup cyklu a menší potíže v tomto směru. Naopak ženy, které hormony užívaly spíše jako antikoncepci a s novými partnery ji vysazovaly a nasazovaly s delšími pauzami mezi užíváním, tak často menstruaci řadu měsíců nemají, nebo jsou cykly dlouhé a bez ovulace. Patrně je pro tělo náročnější opakovaně se s vysazením srovnat, než když žena hormonální formy antikoncepce užívá v kuse. Zatím přesně nevíme, jak to je – přece jen jsme první generací žen, na které se v posledních letech začíná ukazovat, co to všechno dělá. A zdá se, že to nebude taková legrace, jak i dnes někteří lékaři tvrdí. Ne náhodou jsme zemí číslo jedna v užívání HAK, a také v počtu IVF center na počet obyvatel.

Ohledně cykličnosti můžu říct, že to trvalo delší dobu. Řekla bych, že tak 2 roky. To je taky doba, kterou doporučuju klientkám jako období očisty a přirozeného snažení o početi. Musím říct, že dnes už si to náramně užívám. Naučila jsem se pracovat s jednotlivými stádii cyklu, využívat energii a elán při práci. Někdy je to náročné, ale náramně mě to baví. Nedovedu si ale představit, že bych měla zvládat těžkou práci v korporaci, kde je velký tlak na výkon a jede se pořád v maximálním tempu. Takové nasazení už bych dnes nezvládla. I z toho důvodu jsem odešla na volnou nohu a vrátila se k původní pedagogické a terapeutické profesi. Užívám si volnost a možnost plánovat si práci i volné dny tak, jak moje tělo i duše zrovna potřebuje.

Jaké je podle Tebe největší plus toho, když žena HA neužívá a volí jinou nehormonální metodu? 

Za mě jednoznačně zdravotní hledisko. Ať už je to stránka fyzická, nebo ta duševní. Schopnost naslouchat svému tělu, vnímat potřeby a cítit sama sebe. Možnost svobodně se rozhodovat, kterou hormony také potlačují. Uvědomovat si vlastní cestu, pocity, přání – nejít přes sebe. Potom je to samozřejmě volba správného partnera, kterou antikoncepce výrazně ovlivňuje také z biologického hlediska. O tom vím své a mohla bych dlouze vyprávět. 😊

A v neposlední řadě je to naše plodnost. Dobrovolně se jí vzdáváme v mylném přesvědčení, že ji máme pod kontrolou. Zastávám pohled, že největší zlo pro ženu, ale i pro lidstvo z pohledu zachování populace,  nastalo ve chvíli, kdy žena začala uměle ovládat a kontrolovat svoji plodnost. Vytratila se živočišnost, určitý prvek náhody a osudovosti, přirozenost a samotný zázrak početí stojí někde v pozadí. Na jedné straně ztrácíme pokoru a na druhé schopnost věřit vlastnímu tělu. Chceme vše ovládat, řídit a správně načasovat. Ale zapomínáme, že příroda nás obdařila moudrými mechanismy, které řídit nedokážeme. A přesně ty hormonální formy antikoncepce potlačují. Proto je tolik těžké dát po vysazení zase vše do pořádku.

Výhody nehormonálních metod jsou obrovské – žena neztrácí sama sebe, svoji cykličnost, ovlivňuje přímo své zdraví, nezastavuje svoji plodnost v biologické rovině, neomezuje tělo v tom, co je pro něj přirozené a jak ho příroda naprogramovala. Musíme si uvědomit, že hormony pracují s nastavením mozku, ovlivňují činnost hypofýzy a dalších mozkových center… to jsou těžké zásahy do fungování celého organismu. 

Přirozené metody naopak pracují se svou přirozeností a zároveň ženám pomáhají lépe vnímat signály svého těla, napojit se. V tom vidím zásadní rozdíl mezi přirozenými a hormonálními metodami. A i pro tu dušičku miminka, která se k nám možná chystá přijít, zůstává malý prostor své plány realizovat. 😊

Zabýváš se hodně podporou žen v oblasti plodnosti. Co Tě na ni navedlo? 

Byla to právě má zkušenost s hormonální antikoncepcí. Po vysazení jsem začala pátrat, studovat, zjišťovat informace. Velkou výhodou byla a pořád je znalost angličtiny, takže můžu čerpat ze zahraničních zdrojů, kde jsou zkušenosti větší, a také se nebojí o těchto věcech otevřeně mluvit. K tématu plodnosti mě potom nasměřovala potřeba žen, které měly po vysazení velké problémy otěhotnět. Byl to přirozený vývoj. Zaráželo mě, že jediné, co dovede medicína nabídnout jsou zase jen další a další hormony. Prostě začarovaný kruh. 

A samozřejmě velkou roli sehrál osud, který mi poslal do cesty několik silných a zkušených žen, které mi své poznatky postupně předávaly, ať v metodách přirozeného početí, ale i v oblasti odborné lékařské péče. 

Soni, jaká je podle Tebe největší komplikace u žen, které nemohou otěhotnět, co je hlavně za tím? 

Je to souhra mnoha faktorů – hormony v pilulkách, ve vodě a komplikace s tím spojené, dále celkový životní styl, nedostatek přirozeného pohybu, toxická strava, vysoký stres a napětí. A samozřejmě odkládání mateřství na pozdější dobu, na což má velký vliv právě užívání hormonální antikoncepce. Ať už napáchá škody v rovině fyzické, nebo v té duševní. Návrat do normálu trvá dlouho. Ženy si bohužel myslí, že tak jak se jim daří hlídat pomocí pilulek svoji neplodnost, stejně tak budou po vysazení řídit svou plodnost. Tak to ale není. 

Zvláštní kapitolu potom tvoří ženy, u kterých antikoncepce po řadu let skrývala nějaký zdravotní problém – ať je to endometrióza, polycystická ovaria, nebo anovulační cykly. Pokud antikoncepci vysadí po třicítce, nějakou dobu trvá, než se problém objeví a často už není čas jej řešit. Mají pak před sebou opravdu dlouhou a psychicky náročnou cestu. S některými důsledky jako je například nahromadění vajíček ve vaječnících v důsledku potlačení ovulace při užívání HAK, si bohužel zatím úspěšně poradit nedokážeme. 

Jaké možnosti, pomoc nabízíš? 

Ve své praxi nabízím celostní přístup. Od vyčištění organismu po antikoncepci a nastartování cyklu, až po psychickou stránku. Dnes už se jedná o větší team odborníků, kteří do procesu vstupují podle toho, co ženu na její cestě k miminku trápí. Používám fyzioterapii v gynekologii a všechny metody cvičení pánevního dna, pracuji s TOP terapeuty na čínskou medicínu a akupunkturu. Vzhledem k velkým odborným a praktickým zkušenostem v oboru poskytuji také doprovod a odborné konzultace ženám, pro které je ze zdravotních důvodů jedinou možnou cestou IVF. Poskytuji jim na jejich cestě odbornou péči, minimalizaci dopadů škod na jejich zdraví, a hlavně psychickou pomoc a podporu. Jsem certifikovaný fertility kouč a brzy rozšířím své pole působnosti také o psychoterapii při poruchách plodnosti. 

V oboru asistované reprodukce spolupracuji pouze s lékaři, kteří volí rozumnou cestu, hormony a léky používají minimálně v nutných případech, a hlavně zohledňují psychický stav a pohodu ženy v tomto náročném procesu. Po celou dobu společně pracujeme na tom, aby byla léčba co nejšetrnější s minimálními dopady na zdraví ženy a děláme maximum proto, aby se během příprav na IVF podařilo otěhotnět přirozeně. A často se tak i stane. Je to i díky tomu, že současně pracujeme na duševní stránce – ženy u mě postupně projdou rituálem navázání kontaktu s pánevním dnem i s dušičkou miminka, ošetříme vnitřní zranění a zpracujeme strachy, které na cestě k miminku často máme. To vše se spojí v celek a žena nakonec v době příprav na IVF otěhotní přirozenou cestou. 

Důležité je pro mě zajistit páru všechna potřebná vyšetření, což je u nás bohužel stále velký problém. Ženy často chodí od svých gynekologů s kabelkou plnou hormonů, aniž by se jich někdo zeptal, jak vypadá jejich cyklus, udělal hormonální profil a základní diagnostiku…. Jedny hormony se přetlučou druhýma a žena se tak znovu ocitá v začarovaném kruhu. Mým přáním je šířit osvětu a pomalu systém měnit. Znovu vnést do procesu početí radost, srdce a duši.

A jaký by podle Tebe měl být Život bez hormonální antikoncepce, co vnímáš za to stěžejní u sebe a u klientek? 

Neříkám, že je to jednoduché. Ale rozhodně to stojí za to! Je to cesta. Klíčové je pro mě to, že žena vnímá sama sebe, znovu se jí vrátí do života radost. Nefunguje jako stroj, který se nikdy neporouchá, neplní slepě přání a požadavky druhých. Partnera si vybírá srdcem, užívá si svoji plodnost, je si vědomá vlastní hodnoty a toho, že je plodná… A zároveň respektuje své dny klidu a dovolí si plakat. Svět najednou není černobílý, umělohmotný, tak jako při užívání pilulek. Pořád to stejné dokola, každý den stejný…. Je to jako když se šípková Růženka probudí z dlouhého spánku. 😊