Od dýchání k vědomému početí – iluze, nebo realita? Rozhovor se Svobodnou duší Adel Černou

Milá Adél stejnojmenovkyně :). Už dlouho mě fascinuje, čím se zabýváš. Tento rok jsem s Tebou prošla velký kus cesty k sobě. A objevila skryté rezervy i energii v dýchání. První měsíce tohoto roku jsem prožila v terapii celostního dýchání a pokaždé odcházela s nadšením, jak jednoduché a účinné může správné dýchání být. Známe se už nějakou dobu a jsi pro mě žena, od které se učím a to, co předáváš, máš sama zažité, což mi přijde úplně zásadní.

Adel, co Tě momentálně vystihuje, kdo jsi? 🙂

Začnu trochu oklikou… 🙂 Jednou jsem byla na zajímavém sebepoznávacím workshopu, který se jmenoval „Kdo je uvnitř?“. Přes závoje toho, za koho se máme, co děláme, jak se jmenujeme nebo s čím se identifikujeme, jsme se postupně formou otázek dostávali k hlubším a hlubším vrstvám toho, co je naší esencí a kým jsme doopravdy. Nejhlubší vrstva, ke které jsem se tehdy dostala, mi zní v uších dodnes. Vidím ji i v obrazech, má svůj hmatový vjem, svou vůni, dá se zkrátka uchopit všemi smysly. Pokud ji vůbec lze popsat slovy, tak je to: „jiskra vědomí.“

Stejně jako všechny ženy a muže, se kterými se ve své praxi a v životě setkávám, vnímám i sama sebe jako „duši, která je na cestě ke svobodě…“

A momentálně mě čeká v životě nová fáze, kdy dimenze svobody budu prozkoumávat i jako matka. Což je něco, co jsem si třeba ještě před několika lety nedokázala moc představit, protože jsem mezi mateřstvím a svobodou vnímala rozpor. Neměla jsem tehdy ještě jasnou představu, co vlastně svoboda obnáší…co dává a co bere. Zajímavé, že? 🙂

Adel, jak je možné se z nabitého pracovního života najednou přeorientovat na tak specifický směr, kterým celostní dýchání je? Co Tě k tomu nejvíce vedlo?

No ono to nebylo najednou, ale postupně. Nejsilnějšího vedení, které mě přitáhlo k dýchání se mi dostávalo v okamžicích, kdy jsem se vzdala svých představ o tom, co bych chtěla dělat a kým bych chtěla být. Když jsem přestala zarputile hledat „své poslání“ a místo toho jsem začala více naslouchat tomu, co se mi život snaží sdělit, kudy proudí radost a energie a kde se naopak ocitám tzv. „na mělčině“. Takové první výraznější signály přišly již v roce 2011, kdy jsem objevila nádechové potápění – freediving. V momentech ztišení dechu jsem pod vodní hladinou začala vnímat mnohem víc živosti a moudrosti, než za celých předchozích 12 let rušné korporátní „úspěšné“ HR kariéry na suchu.  A tak jsem se poměrně odvážně v roce 2013 vydala na volnou nohu, abych se začala naplno věnovat celostnímu rozvoji. V roce 2014 jsem se stala instruktorkou freedivingu a postupně jsem začala dechové techniky integrovat i do individuálních a skupinových setkání s klienty.

Najednou jsme už tolik nemluvili a neseděli…místo toho jsme leželi a dýchali a povím Ti, děly se věci…však jsi to sama poznala :). Když jsem z toho všeho nadšení vytvořila prožitkový workshop NaDECHni se (do) života, který začal být vyprodaný na několik měsíců dopředu, bylo to pro mne jasné znamení, že jdu správným směrem. Ještě ten samý rok jsem odletěla do USA na Inspiration University za Leonardem Orrem, abych práci s dechem posunula na další úroveň s hlubinnou dechovou terapií znovuzrození – rebirthing. Aby se však skutečně jednalo o celostní přístup, ještě jsem si letos doplnila aparaturu o Buteyko Breathing, což  je metoda zaměřená na obnovu zdravého dechového mechanismu v každodenním životě. A tak mohu účinně pomoci i  lidem, kteří trpí vážnějšími dýchacími problémy typu astma, chrápání či alergie.

Adel, pověz nám, co Tebe samotnou na celostním dýchání fascinuje? A jaké metody pomáhají Tobě?

V první řadě jsou to asi výsledky, kterých se mi v práci s dechem podařilo dosáhnout jak se sebou, tak s lidmi, které jsem provázela na jejich cestě za rozvojem a zdravím. Určitě to je dáno i tím, že vzduch je přeci jen naší primární výživou…k uvědomění jeho důležitosti se stačí zamyslet, jak moc jej k životu potřebujeme třeba ve srovnání s příjmem potravy nebo tekutin.

Podobně jako někteří jiní koučové, průvodci či terapeuti, i já jsem na své cestě hledání vyzkoušela nejrůznější metody a techniky. Když jsem však pocítila energetický potenciál dechu, pochopila jsem, že je to něco, co má zkrátka nečekané grády… a současně se v tom cítím jako ryba ve vodě. Fascinuje mě, jak dech účinně propojuje úrovně mysl-tělo-duše a jak se ve způsobu našeho dýchání odráží celý náš životní příběh.

Dech je paralelou života, nádech je jako den a výdech je jako noc. V dechu je obsaženo vše.

Když bych měla říci, jaké metody pomáhají mně osobně, přirozeně dech stavím na přední příčky, což je asi i vcelku logické. Současně však musím hned vzápětí podotknout, že jsem se k tomu musela dopracovat a to mi osobně trvalo několik let. Je totiž vždy potřeba, aby byl člověk na práci, která zahrnuje určitou hloubku a témata, připraven.  A tady se bavíme například o porodních traumatech, zážitcích z prenatálního období nebo dokonce z minulých životů. Dobrá zpráva ale je, že dech nás nepustí k tomu, co ještě nejsme schopni zpracovat ve smyslu své aktuální energetické kapacity…alespoň ne v rámci principů, se kterými pracuji.

Ať už se  v minulosti jednalo o koučink, práci s emocemi, tanec a meditaci, aromaterapii, bodyterapii, konstelace nebo další přístupy, vždy mi to či ono pomohlo v určité životní fázi nebo záležitosti.

A určitě je na místě se i k těmto přístupům dle potřeby vracet, takže tak činím. S oblibou říkám: „Vydejte se tam, kde cítíte, že jsou pro vás dveře v danou chvíli otevřené. Poslouchejte svůj vnitřní kompas a starejte se o to, aby byl správně seřízený. A v neposlední řadě: nepřehlťte se!“ Znám totiž mnoho lidí, kteří v zápalu řeší jedno téma třeba třemi či čtyřmi způsoby zároveň ve snaze, aby to „už měli za sebou“…jenže nejen že tyto způsoby se ne vždy navzájem podporují, ale bohužel někdy současně dochází k tříštění velmi cenné pozornosti i energie a výsledkem je tak akorát zmatek podobný dortu, který vařili pejsek s kočičkou.

Je možné v dýchání hledat nějakou souvislost s antikoncepcí? Máš s tím sama nějakou zkušenost?

Tak nad touhle otázkou jsem se musela opravdu důkladně zamyslet. Hlavní souvislost mě napadá asi v tom, že v okamžiku, kdy žena začne opravdu vědomě dýchat, začne také mnohem lépe vnímat sama sebe, své tělo, svou energii. Mysl se zklidní a nastává lepší propojení s intuicí, s hlubokou moudrostí, kterou v sobě každá z nás má. V okamžiku, kdy toto nastane, přirozeně postupně mizí prostor pro vše, co celkovou harmonii ženy nepodporuje…a tady se bavíme například o hormonální antikoncepci. Najednou není třeba se ptát, zda to je zdravé či nikoliv, protože žena to zkrátka nezpochybnitelně cítí sama v sobě.

Jinak popravdě se s dechem dotýkáme spíše opačného tématu, než antikoncepce…a tedy podpoře plodnosti. Není tajemstvím, že dech je nositelem energie a důležitým propojovacím elementem. Mnoho žen vlivem dnešní doby a životního stylu trpí tím, že mají v oblasti pánve zablokovanou energii…mimo jiné to souvisí třeba i s užíváním antikoncepce, s potlačovanými emocemi, nezdravými stereotypy vůči vlastní sexualitě, sedavým zaměstnáním či dalšími faktory…a to se pak stává početí nelehkým úkolem. Cílenou prací s  dechem lze mnohé z toho zvědomit, uvolnit a nastartovat proces uzdravování.

A teď přímo k vědomému početí. Pokud to není tajemstvím, jak se stalo, že se vám s manželem podařilo počít přesně ve chvíli, kdy jste se pro to oba rozhodli?

Důležitým předpokladem bylo asi to, že jsme v tom byli oba uvolnění, to znamená, že jsme se  možnosti početí zcela otevřeli, nicméně jsme na ní nelpěli. Jednoho dne jsme si nahlas řekli: „Už můžeme, je to čisté…“ a byla to slova, která vycházela z nitra nás obou, ze skutečného cítění. Druhý den na to jsem na Božím Daru otěhotněla.

Jsem pevně přesvědčená o tom, že to nenastalo jen tak náhodou. Tomu, aby očekávání miminka mohlo přijít, předcházela vědomá příprava – u mě konkrétně spočívala například ve zpracování vlastních prenatálních a porodních traumat, změny postojů vůči mateřství, s manželem jsme se oba zabývali i čištěním rodových linií tak, aby bylo vše v rámci možností co nejlépe „nachystáno“. Myslím si, že tohle všechno jsou témata, která jsou pro úspěšné vědomé početí zásadní a bohužel jsou v dnešní době stále poměrně často přehlížena.

Osobně zastávám názor, že početí začíná ještě dlouho před samotným aktem zplození… 🙂

Je něco, co bys ráda vzkázala ženám, které se bojí změnit metodu antikoncepce a té nové ještě úplně nedůvěřují? Co Tobě pomohlo udělat v životě zásadní rozhodnutí?

Jako první mě samozřejmě napadá: „Kdo se bojí, nesmí do lesa…“ 🙂

A teď vážně. Když jsme u té důvěry – komu či čemu bychom ve svém životě měly důvěřovat více, než samy sobě?

Ať si vyberu to či ono, v první řadě musím důvěřovat sobě a svému úsudku a teprve poté mohu důvěřovat čemukoliv dalšímu…a tedy i jakékoliv metodě…třeba právě antikoncepce. Důvěru získáváme zejména prostřednictvím otevřené mysli, poznávání, uvědomění, učení, opakované praxi a nebo také sdílení. V tom je z mého pohledu skvělou pomůckou třeba právě knížka příběhů Život bez hormonální antikoncepce, kterou si vydala. A nezanedbatelnou roli dle mého hraje i podpora partnera a skutečnost, že zodpovědnost za ochranu před nechtěným početím sdílí a zajímá se o reálné dopady jejích různých forem.

Dá se říci, že všechno, co jsem zmínila na řádcích výše, tvoří střípky mozaiky toho, co mi ve svém souhrnu pomohlo v životě udělat zásadní rozhodnutí. Osobní zkušenost napovídá i to, že ve finále to ani kolikrát nemusí být tak těžké, jak to někdy ze začátku vypadá.

Jsou přeci jen situace, kdy na je místě mít větší strach z toho, že věci zůstanou tak, jak jsou, než že se změní…

Velmi děkuji Svodné duši Adél za rozhovor, který plyne jako voda a rozplývá se jako ten nejčistší vzduch. Více se o Adél Černé dozvíte na jejím webu Svobodná duše.

Pokud Vás více zajímavá téma vědomé početí, napište mi prosím na mail: zivotbezha@gmail.com. Ráda napovím, poradím, nasměruji.