Mé osobní PROČ žít bez hormonální antikoncepce

Je zajímavé, že čím více se zajímám o zdravější metody antikoncepce a vůbec vědomější přístup k naší intimitě, tím více mi tohle téma přijde už samozřejmé. Nedovedu si představit, že bych se teď cca 1,5 roku po porodu našeho syna rozhodla pro hormonální antikoncepci. Vlastně i po tom, co vznikla kniha Život bez hormonální antikoncepce s řadou zkušeností žen, bych v ní už neměla důvěru. Ale vím, že co mě může připadat samozřejmě, u jiných je možná ještě pořádná výzva! A tak jsem se rozhodla se na svůj Život podívat detailněji. Vrátit se k mým názorových kořenům, PROČ vlastně tak moc považuji rozhodnutí žít bez hormonální antikoncepce za důležité. Možná si i vy ujasníte své PROČ a začnete si dělat své první “nehormonální” krůčky. 

Žít bez hormonální antikoncepce je pro mě můj vlastní způsob svobody. Hormonální antikoncepce nám svobodu bere ve velké míře, aniž bychom si to uvědomili. A je jedno, v jaké formě se HA užívá. Jestli formou pilulek, náplastí nebo tělíska. Naše cykličnost je tak úžasně vypracovaný systém každoměsíční proměny, který stále spousta z nás nevyužívá na 100%, že je opravdu škoda jej shrnout do jedné části ze čtyř. Kdy jsme hodně akčí, hodně milující, hodně kreativní a hodně intuivní se stává jedna, která z nás žen vytváří muže. Jedeme až moc aktivně a nedopřejeme si čas zastavení. Ten, který nás učí samotná příroda. Tak jako se střídají čtyři roční období i my se v nich můžeme krásně najít. Inspirovat se a plynout v proměně každý měsíc. Je škoda uzavřít se do věčné aktivity, která nás jednou může naprosto vyčerpat. 

Návrat k přirozenosti bez zbytečné chemie je mé heslo za posledních 10 let.  Proč bych si nabourávala svůj přirozený ženský cyklus a cpala do sebe zbytečnou chemii, které je i tak všude kolem nás spousta. Myslím si, že i když se více-méně snažím žít kvalitně, stravovat se z větší části z udržitelnějších zdrojů, obklopovat se pokud možno ekologickou domácností a kupovat především to, co opravdu využiji, stejně se nevyhnu tomu, že sem tam narazím i na něco, co mi nesvědčí. Nemám už opravdu žádnou potřebu své intimní prostředí zatěžovat ještě něčím uměle vytvořeným. 

Je krásné si uvědomit, že za svou plodnost zodpovídám jen já sama. A pokud do ní přizvu partnera, až tehdy jsme v tom společně. Když užíváme hormonální antikoncepci, bereme riziko případného otěhotnění na sebe. Což je obrovská škoda. Nejsme na světě samy. A už vůbec ne při tvorbě nového života. Pevně věřím, že tomu tak bude i v budoucnosti a svět bude stále a více směřovat k naší přirozenosti místo toho, aby z nás udělal umělé bytosti. Stvoření nového života je v prvé řadě o zodpovědnosti. A takto bychom k tomu měli přistupovat společně. Pokud má partner jinou představu, to první, co by bylo dobré udělat je, si o tom důvěrně promluvit. Třeba dojdeme k tomu, že najdeme metodu, která nám oběma sedí nejvíce. Bude to možná stát trošku více času, trošku pokusů, ale v delším horizontu nám to přinese novou důležitou zkušenost a prohloubení vztahu. Jestli má vztah stát jen na tom, že si možnost početí bereme na sebe, je dobré si položit otázku, jak moc v tomto vztahu chceme být. 

Co jsem si ještě u sebe za poslední měsíce uvědomila je fakt, že každá intimní zkušenost je i o tom, jak moc si momentálně důvěřuji. Je strach z neplánovaného početí opravdu tak veliký, jak se tváří? Není za ním třeba jen to, že mám na sebe málo času? Nebo se obávám, aby se mi problémy s cyklem nezhoršily, proto užívám HA jako lék? V obou případech je to hlavně o nedostatku informací nebo o tom, že mě můj strach ovládl. A se vším se dá hezky pracovat, jen je potřeba odvaha a jednání. 

Třešničku k mému vlastnímu pateru dává překvapení a to, že je něco více než jen naše rozhodnutí. Přeci jen, ať už si vybereme a vědomě užíváme jakoukoli antikoncepci, nic nám nezaručí 100% spolehlivost. Vždy se může stát, že z pohlavního aktu vznikne nový Život. A v tom je to kouzlo, to, že je tady NĚCO VÍCE. Co nás vrací nohama na Zem a drží nás v POKOŘE A ÚCTĚ. Co my vlastně víme, co s námi Život zamýšlí. A jak moc v něm držíme otěže. Z těch všech mých PROČ, mi tohle přijde nejdůležitější a vlastně nejúčinnější. Jsem přesvědčena o tom, že nás má Život opravdu rád. A dává nám zkoušky, u kterých hlavně můžeme obstát. Jak se tak dívám na našeho rostoucího synka, tak si často říkám, čeho se vlastně bojíme? Není nakonec ten náš strach naším největším darem? A největším bohatstvím? Vždyť děti nás toho tolik učí a tak moc radosti nám dokáží do Života dát. Když si tohle uvědomím, hned je můj strach o něco menší. Důvěra v Život najednou splývá s tou mou vlastní. Splynutí těl začíná nejprve u našich duší. Tam Život opravdu začíná a Strach většinou končí. 

Můj Život bez hormonální antikoncepce stojí na těchto 5 pilířích. Jsou i další, ale tyhle mi přijdou nejdůležitější a jsem vděčná, že je mám. Pevně věřím, že jsem vám na svém příkladu ukázala, jak důležité je, stanovit si své vlastní PROČ. A platí to úplně ve všem. Hlavně v tom, v čem zatím tápeme nebo jsme se ztratili. PROČ může být hezkým vodítkem k tomu, vrátit se na cestu k sobě a za sebe se včas postavit. Ustát své rozhodnutí je často to nejvíc, co můžeme udělat. A často i to poslední co udělat musíme. 🙂 

Ať si to své PROČ stanovujete s co největší vírou v sebe sama. A pokud chcete, šiřte jej dál. Pak to má teprve ten správný dopad!