Když se hlásí o slovo plodnost, jak s tím naložíte?

Už nějakou dobu se chystám napsat článek, ve kterém bych popsala všechny veliké události, které se v milých týdnech i měsících odehrály a možná na ně dozrál čas aneb je čas, plodit písmenka. 🙂

Mám skutečnou radost, že se mi daří, konečně se v sobě a svém cyklu orientovat a o to se s Vámi chci dnes podělit. Možná třeba Vám může má zkušenost a poznatky pomoci nebo jen potvrdit, že to máte dost podobně a je to úplně normální.

Minulé měsíce u mě probíhaly poměrně dost aktivně a já jela hodně v mužské energie, jeden čin za druhým, jedna práce střídala druhou a já svým způsobem byla spokojená a měla z toho radost. Pak ke konci června přišla menstruace, která mi opět otevřela oči v tom – „holka zpomal“. Po několika měsících jsem ji opět první dva dny prožívala velmi intenzivně a poměrně bolestivě. Uvědomila jsem si, jak jsem v sobě ženskou jemnost, hravost a hýčkání znovu zazdila. A díky tomu, co jsem se za poslední roky naučila, jsem dala přednost zaměření pozornost na své tělo před tím, než bych bolest utlumila prášky. Mluvila jsem se svým tělem. Poslouchala jsem, odkud se bolest ozývá, a když byla opravdu velká, pustila jsem ji a alespoň v duchu se hýčkala. Tělo si tak moc říkalo o zpomalení, o to, abych se mu opět s péčí a vší něžností věnovala. A já poslouchala. Ptala se sebe i svých blízkých kamarádek lektorek, co by mi tak mohlo pomoci. Nakonec jsem zvolila cestu, nechat tělu čas a prostor a doplnila jej pouze o hořčík a větší pitný režim. Takto se mi vlastně dařilo téměř vždy v minulosti, nechat bolesti čas, ať si sama řekne. Řekla. Po pár hodinách jako by se rozplynula a já mohla opět fungovat. Tentokrát jsem se opravdu více pozorovala, a jakmile se znovu přihlásila v menší intenzitě, zpomalila jsem, jak jen to šlo.

Je skutečně neuvěřitelné, jak je naše tělo moudré a jak nám dokáže dát jasnou odpověď, když nasloucháme…

Konečně jsem si začátkem července dopřála pravý relax. Zpomalila jsem, jak jen to šlo. Ač jsem byla právě po menstruaci, měla jsem díky předešlému rychlému režimu energii na bodu mrazu, jako by menstruace trvala celý měsíc. A já opět poslouchala. Musím říct, že mě to poslední dobou skutečně baví, konečně jsem si přiznala i jednu věc. Jak důležité a léčivé je, být občas prostě líná. Ono se to hezky řekne, že to vlastně nic není, nemyslím si to. Neustále se na nás celý život odevšad křičí, že být líný a pasivní, je špatně, že se za to máme stydět a je to něco, co bychom rozhodně dělat neměly, ač tím vlastně nic neděláme. 🙂 Rodiče, učitelé říkají, jak je důležité, umět se prosazovat, neustále vyvíjet aktivitu, a tak si tohle heslo s sebou celý život neseme, až se z toho málem jednoho dne zhroutíme.

Ach, kéž si každý z nás uvědomí, jak moc důležitá je rovnováha mezi slovem aktivní a pasivní. Jak jsou oba přístupy zdravé a jak je důležité, rozeznat, co je nyní z toho pro naše tělo důležité. Ne pro podmínky, které máme, ale jak se cítíme! Kéž tomu dokážeme stále častěji přizpůsobovat i okolnosti a nikdo se na to za nás nezlobí, naopak, chápe nás.

A tak jsem si dovolila skoro 2 týdny lenošit, dělat, co chci a jen to nejnutnější. Strávila jsem krásné chvíle se svou rodinkou a 1,5 roční neteřinkou. Zjistila jsem překvapivou věc, jak pro mě začíná být životně důležité mateřství. Jako by se ve mně otevřela nějaká skrytá komnata a já najednou zjistila, že se blíží čas, otevřít se i této možnosti, přivést na svět miminko. Byla jsem nesmírně dojatá, jak jsme si spolu hrály a když jsem se s ní loučila, přiznám se, že jsem neudržela pláč a jako bych opouštěla své vlastní dítě. Když jsem dorazila z Moravy do Prahy, situace se uklidnila a já si začala pomalu zvykat na úplně odlišné městské prostředí. Ovšem až dnes ráno jsem zjistila další úžasnou věc. Jak je opět mé tělo tak moudré! A jak mu můžu znovu sama pomoci!

Po delší době jsem skutečně cítila ovulaci! Dokonce jsem si ji ráno potvrdila i symptotermální metodou SENSIPLAN, kterou již rok aplikuji, a čím dál více mě baví. Jako bych si tím potvrdila předchozí dny a vše zapadlo do sebe. Cítila jsem mírnou bolest v podbřišku, jako by přicházela menstruace. Bolest se postupně zvyšovala a gradovala navečer. Tak intenzivní bolest během ovulace jsem snad ještě nezažila. Občas nějaké popíchnutí, ale takový tlak! Opět jsem si začala dávat souvislosti dohromady, a když jsem se zeptala své kamarádky, lektorky přirozené antikoncepce, zda je to až takto během ovulace normální, tak mě ujistila, že skutečně je. A sama mi dokonce napsala, že může souviset s intenzivní touhou po miminku. Uff, tak vše jasné! Nemusím k žádnému lékaři! Možná tohle zažívá spousta žen a některé na to už také přišly, proto bych tímto příspěvkem chtěla další ženy povzbudit, že to tak skutečně může být a je jen a jen opět na nás, jak se k této situaci postavíme.

Já zatím miminko neplánuji, ač se tělo i hormony začínají hlásit o slovo, ale když se na to dívám ze širšího úhlu pohledu, můžu se k tomu postavit tak, jak právě chci. A já nyní velmi toužím po plození písmenek. 🙂 Psaní článků, tvorbu rozhovorů a dalších aktivit. Momentálně chci přivést na svět další projekty, které ženám pomáhají a potvrzují jim pouze to, co samy už vědí nebo si potřebují připomenout, osvěžit v oblasti antikoncepce, menstruace apod.

Před nedávnem jsem již jedno miminko na svět přivedla a také slavnostně pokřtila. 🙂 Je jím kniha Život bez hormonální antikoncepce. Rozjela u mě silnou touhu po dalších aktivitách tímto směrem. Sourozenci se začínají hlásit o slovo. 🙂

Je tedy skutečně jen na nás, jak se ke své plodnosti postavíme. Když už jsme ji v sobě objevily a probudily, byla by velká škoda, opět ji uspat a zajet do starých známých kolejí.

Ať už na svět chceme přivést dítě nebo nějaký projekt, zkusme se zaměřit nejprve na své tělo. Pozorovat jej, zapisovat si změny a jít vstříc tomu, po čem toužíme. A symptotermální metoda nám v tom může být takovým potvrzením, že jsme na správné cestě. Dnes jsem za ni opět nesmírně vděčná. Že mi jen ukázala, co jsem věděla a mám to navíc černé na bílém. 😉 No co může být lepší, než se v sobě vyznat? 🙂

Komentáře