Jak z neúspěšného projektu udělat úspěšný? Aneb 4 aha momenty z kampaně kniha!

2. 4. 2017

Pomalu se mysl rozjasňuje a plány začínají nanovo nebo spíše ve své ucelenější podobě. Bez velkých emocí a dramat, jako tomu bylo od začátku kampaně, kterou jsem ke knize Život bez hormonální antikoncepce spustila na Hithitu. Nyní vás chci v krátkosti seznámit s tím, jak taková kampaň u mě probíhala a co jsem si z ní sama odnesla. Shrnutí dlužím sobě i vám všem, kteří jste nám drželi pěsti, fandili a třeba i přispěli. A hlavně vám takový postřeh může být k užitku při jakémkoli projektu!

Na začátek chci všem poděkovat. Každému, kdo se jakkoli na knize podílel, kdo mi pomohl, přivézt ten a ten nápad do reálné podoby, podržel ve chvílích, kdy jsem si chtěla od všeho dát pauzu, kdo se zajímal, fandil a kdo také přispěl. Je vás tolik, že bych vámi zaplnila jednu knihu. 🙂 Ohromné díky vám! Skutečně dokážeme spoustu věcí, ale až společnost kolem vás dokáže zázraky!

Jedno velké přání, které jsem do celého projektu vložila, se mi splnilo do nejmenšího detailu. Tím hlavním a stěžejním pro mě byla a je SPOLUPRÁCE. Vlastně celý můj nápad – vydat knihu složenou z příběhů žen se zkušeností nebo i bez hormonální antikoncepce, byl zcela závislý na spolupráci a já jí zasvětila celý jeden rok. Až zpětně mi dochází, kolik lidí se mi podařilo oslovit a co všechno vlastně vzniklo a stále se děje. Dojímám se, když si na situaci před rokem vzpomenu. Na to, jak se mi vlastně změnilo vnímání a pohled na spolupráci, na ženský kolektiv, na to, jak mocná dokáže být jedna myšlenka a kolik se toho dá za rok stihnout. To člověk nevymyslí, i kdyby se na hlavu stavěl a měl vše promyšlené do detailu, ač to projektu možná chybělo nejvíce k tomu, aby se skutečně kniha na svět fyzicky dostala.

PROMYŠLENÝ PLÁN je skutečně klíčem k úspěchu. Musím se přiznat, že jsem si toho byla vědoma od začátku a taky si skutečně plán vytvořila. Přibližný. Takový, že vím, co potřebuji udělat, kdy to potřebuji mít, koho do něj zasvětit, ale nevěděla jsem už JAK. Tak moc jsem věřila prvnímu bodu – spolupráce, tomu, že je kolem knihy tolik lidí a že se projekt postupně rozšíří do co největšího povědomí a nám se podaří skutečně vybrat tolik peněz, abychom zaplatili všechny, kteří se na knize podílejí. Kámen úrazu dopadl na tvrdou zem tehdy, když jsem zjistila, že do takové projektu je potřeba dát skutečně mnohem více. Spolupráce to vše promyšlené pouze SPOJUJE. Ano, spojuje jasné a konkrétní plány dohromady a díky ní je projekt úspěšný. Ale bez těch jasných a konkrétních plánů, to opravdu nejde. A nedoženete to, když to dopředu nemáte vytvořené. Přiznávám se, že jsem skutečně až v průběhu věcí zjistila, jak nesmírně užitečné je, mít vše napsané, už předem vytvořené, oslovit osobnosti, spolupracovníky a hlavně finální čtenáře ještě daleko dříve před kampaní a požádat je o podporu ještě před tím.

S plánem se mi spojuje další důležitý fakt, bez nějž by plán sám o sobě nevznikl. Tím dalším puzzlem do skládačky je ČAS. Mít vše promyšlené ještě daleko před tím, než začne skutečně odpočítávání. Pak teprve začíná honička o každou minutu. Pak se jede naostro, a kdo není připraven naprosto dokonale, může mít sebelepší nápad, produkt, službu, prostě to nestihne. Já vyběhla dokonce o týden dříve, než jsem chtěla. Sama jsem omylem spustila projekt o týden dříve a ke konci bych dala nevím co, mít ten týden ještě k dispozici. A ten rozhodl. Zde je skutečně nejdražší čas. Mně honil termín ohledně křtu knihy.

Do skládačky přidávám ještě další užitečnou věc, pohon jménem VÍRA v sebe sama ve své pocity a intuici. Když vám něco uvnitř vás říká, že si máte dopřát více času, více věc promyslet, domluvit se na pomoci, oslovit ty a ty, tak ji prostě musíte poslechnout. Dvakrát se to nevyplácí. Od začátku roku jako bych sama byla na trní, jako bych se bála, že se neposlechnu, že dám šanci tomu zajetému rytmu bez ohledu na to, jak to sama vnímám. Nedala jsem si prostor na to, procítit, že něco by mělo být jinak. Naslouchat svému dobrého pocitu a pocitu strachu, upozornění, ještě to nechat dozrát. A tak jsem jela s vírou, která byla poháněná nadšením pro smysluplnou věc. Ale většinou bez ohledu na strach, který zde byl oprávněný a ten správný.

Zároveň jsem si uvědomila velmi cenou informaci. I když spoustu věcí neuděláte tak, jak by to být mělo, může se z ničeho vytvořit skutečně něco! A to něco může růst i v temném období a to období ho může přivést postupně po kousíčku na svět. Naučí vás to pokory, nechat věci občas plynou a občas je mít fakt promyšlené, ještě než se do nich pustíte. Pak s vámi bude oslavovat celé širé okolí! Najednou poznáte tolik úžasné podpory, tolik lidí, kteří při vás stojí, a zjistíte, jak nádherné věci dokážete dělat a že toho stihnete za ten čas takové množství, až nad tím kroutíte hlavou. Poznáte, co je, když dáte něčemu prioritu a že nakonec může vzniknout úplně něco jiného. Když se pustíte i té jedné jediné možnosti podoby, vlastně i ta druhá podoba může být taky dobrá a kdo ví, třeba ještě lepší! 😉

To mi připomíná jeden úžasný citát, který jsem během kampaně dostala. Když nevyjde plán A, abeceda má ještě spoustu písmenek!“ 🙂 No to je nakopávač, nemyslíte? 😉

A tak se pouštíme místo tištěné verze knihy Život bez hormonální antikoncepce zatím do její elektronické podoby a kdo ví, třeba právě tato podoba bude oblíbená, bude prospěšná pro spoustu žen i jejich vztahů a třeba bude jen návazností na její tištěnou podobu. A jakmile bude k mání, dám vám o ní vědět a můžete ji mít doma ještě dříve, než její fyzickou verzi. 🙂 Prostě vše má své plusy a mínusy. A ještě lepší je, když si z mínusu umíte vytvořit plus, na papíře je to tak jednoduché. 😉 Věřím, že i skutečnost může být taková, když známe své hodnoty, umíme propojit SPOLUPRÁCI s PLÁNEM, tomu dopřát ČAS a završit to VÍROU. S těmito hráči se hned závod běží lépe. 😉

Koukněte na jednou z těch darů kampaně, —>>> jak nás podpořila zakladatelka přirozené antikoncepce Katka Juřenčáková? 😉

Komentáře