Jak se k antikoncepci staví mladá úspěšná česká bloggerka Anie Songe?

9. 2. 2018

Anie, jsem nesmírně ráda, že si přijala mé pozvání na rozhovor pro blog Život bez hormonální antikoncepce. Jsi pro spoustu mladé i vyzrálé populace velkým vzorem, jak si svůj život jednoduše a šťastně užívat, tvořit, psát, kreslit, malovat a s radostí podnikat. Napsala si úžasnou knihu Továrna na sny  (samozřejmě, že ji mám taky doma a přečtenou :)), vytvořila několik kalendářů, diář, živíš se tvorbou náramků, hrníčků a dalšími krásnými věcmi. Přetváříš své sny v pravdivou realitu, ze kterou by se nemusel stydět ani ten největší snílek! 🙂 Je to velmi inspirující a v dnešní době tolik potřebné. Mám na Tebe spoustu otázek, ale nejvíce by mě zajímalo to, co může pomoci i dalším dívkám, slečnám, ženám Tvého věku v partnerském životě.

Anie, jak Ty sama vnímáš pojem antikoncepce? Je to pro Tebe zajímavé téma nebo spíše „nutné“?

Pro mě je to moc zajímavý téma paradoxně od chvíle, kdy jsem antikoncepci před dvěma lety vysadila. Od té doby jsem se začala konečně zajímat o to, jak celý cyklus, tělo funguje a musím říct, že od té doby se mi i mnohem líp žije, protože si po více než dvaceti letech docela i rozumím a nejsem se sebou tak často v rozporu, to je příjemná změna.

Myslíš, že je důležité se o metodách antikoncepce bavit veřejněji nebo pouze s partnerem?

Řekla bych, že je důležitý o tom mluvit, sdílet svůj příběh a zkušenosti s lidmi, kteří jsou otevření a chtějí diskutovat, nebo poslouchat. Sama jsem se o spoustě metodách dozvěděla tak, že mi je někdo řekl – kamarádky, nebo i ženy, který se mi prostě objevily v životě. Myslím si, že na teorii jsou ženský mnohem lepší, než muži, se kterými je potom důležitý vše probrat a sdílet stejný názor.

Jaký je Tvůj pohled na antikoncepci? Měla by ji dívka začít řešit až v partnerském vztahu nebo je dobré se informovat o různých metodách „preventivně“?

Myslím si, že nikdy není na škodu, když dívky znají víc metod a informací, ještě vůbec před tím, než je využijí.  Přijde mi obrovská škoda, že se ve školách, nebo celkově veřejně tohle téma neprobírá víc otevřeněji, přirozeněji. Že doktoři neinformují o vedlejších účincích antikoncepce a předepisují se často jak mentolky. Přijde mi trošku smutný, že je to něco, co řeší snad úplně každá dívka, žena a přitom o tom víme jako celek žalostně málo. O sobě a o tom, jak my ženy fungujeme, víme často žalostně málo.

Anie, co Ty a hormonální antikoncepce? Máš s ní taky svůj vlastní příběh, který bys ráda s námi sdílela?

Já a hormonální antikoncepce? Jsem odstrašující případ. Ve dvanácti, třinácti jsem měla šílenou pleť, nevěděla jsem co s tím a tak mě mamka vzala k doktorovi, který mi hned předepsal antikoncepci, že po ní se to srovná.

Mamce to vůbec nevyčítám, před deseti lety se o nějaké škodlivosti vůbec nemluvilo a ani mně to nepřišlo jako špatná věc. Proč taky.

Pleť jako panenka, prsa vyrostla … přišlo mi trošku zvláštní, že ve svých sedmnácti jsem měla nulový zájem o sex, ale nepřičítala jsem tomu žádnou váhu. Zbystřila jsem až v devatenácti, kdy se začalo psát, že ve Francii zakázaly pro velkou škodlivost antikoncepci Chloe. Tu jsem brala tehdy šestým rokem.

Se životem v Thajsku jsem se začala mnohem víc zajímat o svý tělo, mojí kamarádkou tam byla Sandra, úžasná, hodně alternativní, trošku prdlá (správně prdlá) žena ze Švýcarska. Byla o dvacet let starší a o spoustu životních i zdravotních kopanců dál, než já. Její zkušenosti mi stačily k tomu, abych prášky brát přestala.

Ve svých dvaceti po sedmi letech.

Dva měsíce se kromě stěhovaní na Bali nic nedělo, až potom se tělo (předpokládám) začalo čistit.

Na obličeji se mi postupně po částech dělalo, obrovský, bolavý akné, který se šířilo několik měsíců od spánků, přes lícní kosti, krk až na záda. Když zmizely bolestivý vředy, byla jsem osypaná celá. Z panenky zpátky puberťačka … jen v tý pubertě v tom nejste samy.

Upřímně jsem probrečela několik dní a nemít Lukáše, který mě držel nad vodou, nejspíš bych ty prášky začala zobat znovu, jen aby to přestalo.

Postupem času jsem si všimla, že mi „splaskla“ prsa, změnily se mi rysy obličeje a hlavně, hlavně jsem se začala měnit povahově. JÁ se začala měnit.

Vždycky jsem byla spíš extrovert, ale najednou jsem byla mnohem raději sama v klidu. Rozbrečela mě i reklama na hypotéku a slzy se střídaly se smíchem a výbuchy vzteku v neuvěřitelně krátkých intervalech.

Teď se tělo snažím čistit bylinkami, dát ho do rovnováhy jógou i homeopatií a musím říct, že mi je čím dál líp a dokážu být víc JÁ PRÁVĚ TEĎ.

Víc vnímat, dýchat, být otevřenější … ani nevím, jestli to s hormony souvisí, ale podle mě v tom hrají určitě svou roli.

Proč si myslíš, že je to stále i v dnešní době tabuizované téma?

Já si naopak myslím, že i díky tobě, tvé knížce a dalším skvělým lidem se o tom začíná mluvit čím dál víc a je to skvělý. Pořád je tu ale velká spousta lidí, kteří tomu nejsou otevření, hormonální antikoncepci vnímají jako běžnou součást života a například měření bazální teploty jim přijde jako hloupost.

Každý jsme v tomhle někde jinde a asi si tu svou cestu musíme najít sami, až když budeme chtít.

Já se o tom snažila mluvit se spoustou lidí, kamarádek … ale už po první minutě jsem toho několikrát litovala. Na podobný věci musí být určitý naladění.

Anie, co bys vzkázala své vrstevnici, která se rozhoduje, kterou formu antikoncepce zvolí?

Poslouchej svý tělo. Nechci nikomu vnucovat názor, že hormonální antikoncepce je nejhorší věc na světě, ale já sama bych ji už znovu nebrala, protože znám šetrnější a pro tělo přirozenější metody před nechtěným otěhotněním, stejně jako věřím tomu, že hormony v těle se nemusejí srovnávat dalšími hormony, ale zvládnou to bylinky – to jsou ale jen moje pravdy. Jen bych si přála, aby každý přemýšlel nad tím, co do svýho těla dává, nekoukali jsme se jen na řešení aktuálního problému, ale i trošku dál – a to nejen u antikoncepce, léků, jídla, ale u všeho v životě.

Anie, z celého srdce Ti děkuji za čas, který si článku věnovala, upřímnost a inspiraci, kterou kolem sebe šíříš. Pevně věřím, že se čím dál více holek, žen, maminek vydává právě na tu přirozenější cestu bez hormonální antikoncepce. Ale jak píšeš, každý jsme někde jinde, ne všichni zatím máme tolik informací v oblasti antikoncepce a tak je pak těžší se rozhodnout a vůbec začít hledat sami na vlastní pěst nebo jiným metodám prostě začít věřit. Jednou z možností je, inspirovat se od zkušenější a odbornějších. Spousta podobných příběhů a příkladů, jak to jde jinak, je vtištěno právě do knihy Život bez hormonální antikoncepce. A že existuje čím dál více odborníků právě na téma antikoncepce, na některé z nich (nejspíš ty nejznámější) je dobré se obrátit třeba tady.