Démon akné a jak na něj?

15. 4. 2018

Rozhovor s Vendulou Kociánovou o tom, jak problematická pleť souvisí s přístupem k životu a k antikoncepci. Venda je jednou z odvážlivkyň, která sdílela svůj silný intimní příběh s hormonální antikoncepcí veřejně i v knize Život bez hormonální antikoncepce. Její názory na život a prožitky jsou často velmi silné a dokáží přesně trefit „hřebíček na hlavičku“. Nedávno veřejně sdílela, jak se jí podařilo uzdravit pleť z akné, které ji od dospívání provázelo a tak jsem neváhala, položit jí k tomu pár otázek.

Vendy, vidíš nějakou souvislost  pupínků s přístupem k životu?

Adélko, hlavně bych ještě před osmi měsíci nevěřila, že budu dělat rozhovor na téma vyléčená pleť!! Chápeš, jaký je to pocit, pro někoho, kdo si myslel, že už navždy bude mít s pletí potíže?

Jak to souvisí s přístupem k životu? Velmi! Dnešní doba je plná jedů a chemikálií ve všem. Naše tělo má co dělat, aby se popralo s chemií v jídle. A co teprve toxiny z našich emocí! To je ještě větší zátěž. Každý si v sobě neseme nějaký „zádrhel” a pokud o něm na vědomé úrovni nevíme, zobrazuje se s pomocí našeho těla navenek. Dlouhá léta jsem si lámala hlavu, čím to může být u mě. Jsem terapeutka a ukazuji lidem, jak na vlastní bolístky. Sama jsem si však pomoci neuměla nebo jen z části.

Vím, jak dokáže být akné nepříjemné, nejen fyzicky, ale doslova vznikají různá traumata a psychické potíže. Zdá se, že užívání hormonální antikoncepce může být skvělým řešením na pubertální problematickou pleť. Co si o tom myslíš?

Tak o tom mi ani nemluv. Doktory, kteří holce předepíší na pleť hormony bych poslala někam. Oni však jinak neumí, učili se to na škole a dál jejich vědomosti o lidském těle, natož o duši nesahají.
To, že má dívka v mládí pupínky na obličeji je normální. Tělo zažívá doslova hormonální erupci, připravuje se na menstruaci a všechny orgány se připravují na ženskou roli. V této době je velmi důležité, snížit příjem cukru, který ve střevech kvasí a dělají se plísně. Taky mastná jídla mají puberťáci v oblibě. Pokud dívka chce mít hezkou pleť, měla by v prvé řadě omezit tyto potraviny, než se vrhne na jiné metody.

Vendul, jaká je Tvá osobní zkušenost s pletí?

Od patnácti let jsem brala antikoncepci. Ve dvaceti jsem ji důsledkem několika slabých mozkových mrtvic vysadila a měla velmi stresové zaměstnání. A začalo peklo, které trvalo dalších 15 let. Boláky, černé tečky a zarudlé odpornosti jsem viděla každý den v zrcadle. Vyzkoušela jsem vše, co mi přišlo pod ruku. Raw strava, urinoterapie, vegetariánství, vysadit lepek, laktózu, kávu, kakao, cukr, kvanta zaručené a drahé kosmetiky…prostě vše, co jsem si myslela, že mi škodí i pomůže. Zjistila jsem u sebe alergii na lepek a následně i špatnou snášenlivost laktózy. Pleť se mi velmi zlepšila, ale stále to nebylo ono. Když jsem měla přítele, bylo pro mě nemyslitelné se vedle něj ráno probudit a fungovat. Musela jsem strávit desítky minut v koupelně, abych všechny ty fleky zakryla.
Když mi nic nepomáhalo, tak jsem se s tím s části smířila. No a co. Tak budu s tím, komu to nebude vadit. Jenže mě na to nikdy žádný přítel nic neřekl, to já jsem byla ta, co si stála v cestě. Já si musela odpustit, že nejsem dokonalá.
Až přišel do mého života muž, který mi odkryl ofinu a říká „Tohle vyléčíme láskou.” A začal mi mé pupínky pusinkovat. Bylo to strašné!! Ale když to dělal pravidelně, přestala jsem se stydět. Věděla jsem, že mě bere takovou, jaká jsem. Podařilo se mu snížit svou láskou mé akné o 60%.
Následně jsem na doporučení navštívila jednoho IRIS metodika v Ostravě, pana Duraje a ten mi pomohl odstranit plísně ze střeva a nánosy na žlučníku. Do měsíce jsem měla krásnou pleť.

Co podle Tebe stojí právě za nezdravou aknózní pletí? Má širší souvislosti?

Věděla jsem vždy, že v tom hraje roli psychika a můžu poděkovat pleti, že mě donutila na sobě pracovat. Odstranila jsem ze sebe tolik špatného! Vlivem neustálého sledování se, jsem přišla na to, že se mi pupínky objeví hlavně ve chvíli, kdy se popírám. Kdy neříkám věci, tak, jak bych chtěla. Když v sobě dusím zlost, když se dělám jiná, než v tu chvíli opravdu jsem. Musela jsem začít být pravdivá. Opustit vše, co bylo v mém životě nefunkční, dovolit si být nepřijatelná a klidně si představit, že zůstanu sama, když se nenaučím být ve vztahu s muži opravdu svá.
Jsme zvyklé být hodné holčičky. Jsme zvyklé dělat, že nás nic nebolí, a že jsme silné. Často jsme však ufňukané a velmi zranitelné, že? Tak proč hrát divadlo? Jednou si stejně najdeme někoho, kdo to celé naše hraníčko prohlédne a řekne „hele, holka, na koho to tady hraješ? Buď to zase ty, jo?”

Jak Tobě pomohlo, když ses začala zaměřovat na pleť jinak?

No ono je to hrozně těžké. Říkej si, že jsi zdravá a máš krásnou pleť, když pokaždé co si sáhneš na obličej uděláš „au”. To se musí prostě počkat, až dozraje ta situace tak daleko, že už ti nezbyde nic jiného, než že to přestaneš řešit. Jednou se to stane. Vyhodíš všechny ty sračky, co si patláš na obličej a necháš ji dýchat. Sáhneš po běžných věcech, které máš v domácnosti, jako soda, ocet, voda a kokosový olej, vzduch a slunce. Hlavně musíš začít. Já přestala makeup nosit ze dne na den. Měla jsem už pleť lepší, tak jsem si to dovolila. A bylo to velmi rychle poznat. Přestala se ucpávat.

Možná tento rozhovor čte i nějaká mladší dívka, která hledá cestu, jak se svou pletí zacházet tak, ať na ni může být hrdá. Co bys ji doporučila, nasměrovala?

Dívka by se měla naučit o pleť pečovat. Pravidelně ji čistit třeba zředěnou octovou vodou, ta pleti vrátí přirozené PH a dvakrát za měsíc udělat peeling jedlou sodou. Já už se mažu a odličuji jen 100% panenským kokosovým olejem. Nepanenský mě ucpává. Nepoužívat makeupy a raději pleť vystavit slunci, ať udělá barvu. Hodně pít a jen vodu. Vyhnout se sladkým nápojům. Měnit si často povlečení na polštáři a mít na obličej vždy ručník, který nepoužívá nikdo jiný a mám ho jen na obličej.
Sebepopírání má na pleť taky velký vliv, řekla bych zásadní, ale to je v pubertě normální. Každý tak trochu popírá sám sebe, protože se teprve poznává a roste mu před očima tělo, se kterým se učí spolupracovat.
Když je pleť zhoršená i v pozdějším věku, má to za příčinu často vztah, ve kterém se dusím nebo bydlení v prostředí, kde mi není dobře. Nebo je tam daleko hlubší zasunutá příčina a tam už budou určitě i jiné projevy, takže je třeba si k tomu sednout a zjistit, kde je zakopaný pes. Je to běh na dlouhou trať, ale může to být klidně pořádný sprintík.

Děkuji Vendul za praktické a otevřené sdílení. Její celý příběh a dlouholetá zkušenost s užíváním hormonální antikoncepce je ukryt v knize Život bez hormonální antikoncepce. Co o sobě sama říká?

„Žiji svůj život nejlépe, jak umím. Jako většina z nás jsem si prošla trápením, životními maléry a průšvihy. Smutek a žal jsou klíče k našim schovaným, mnohdy marně volajícím duším. A tak i já jsem si ve svých kristových letech a trápeních ve vztazích vzpomněla na to, že jsem kdysi jako malá holčička byla znásilněna a od toho se odvíjel můj další pohled na svět.

Znám velmi jednoduchou terapii, jak zatočit se strachy, bloky a křivdami.

Sama jsem si vyléčila zranění a od té doby je můj život šťastnější a plný nových výzev a dobrodružství.“